Poezie s čivavou - 1
TRPASLÍČEK
Narodil se psíček,
dostal jméno Trpaslíček,
protože byl maličký,
zůstal u své paničky.
Velký uši, váha muší,
přesto mu to velmi sluší,
paničku má hodně rád,
každý den s ní chodí spát.
Ten náš malej čivaváček,
venku lítá jako dráček,
je to čertík neposeda,
věčně někde něco hledá.
Malinkatý Trpaslíček,
k srdíčku má tajný klíček,
ví jak srdce odemknouti,
když tě něco velmi rmoutí.
ZLATÍČKO
Má tělíčko maličký,
v očích často slzičky,
pyšně si teď vykračuje,
láskou nás vždy obdaruje,
tohle zlato umí se i smát,
"řekni kdo by čivavu neměl rád?"
Čivava je malá sice,
pusinek dá na tisíce,
srdíčko plné lásky má,
celý den ji rozdává,
s tebou chce vždy být,
nikam bez ní nesmíš jít.
Na bolavé srdíčko,
mám tu moje zlatíčko,
jedno druhé třetí,
jsou to moje děti,
běhaj za mnou sem a tam,
jak jsem ráda, že je všechny mám.
ČERNOBÍLÝ KOMINÍČEK
Malinkatý čivaváček,
oblékl si černý fráček,
a tatínek na nožičky,
obul bílé ponožtičky,
babička zas do vínku,
dala bílou lysinku.
Také s troškou do mlýna,
přispěchala mamina,
darovala sem tam bílý flíček,
aby nebyl černý jako kominíček,
a dědeček mu na krček ušil bílý límeček.
Od ježíška na zimu,
dostal hustou peřinu,
kolem krku bílý šál,
aby v zimě nestonal,
protože je oblečený,
tak mu zima v zimě není.
ULIČNICE
Naše malá uličnice,
vyrazila na slepice,
kohouta se bála,
tak to raděj vzdala.
Pak se koukla pod vrátka,
zahlédla tam kuřátka,
že jich bylo mnohem více,
přešla jí chuť na slepice.
Hrabe hrabe pod vrátka,
moje budou kuřátka,
vrtí k tomu ocáskem,
"pojďte holky pojďte ven."
Naše malé poupátko,
už si nese kuřátko,
hlavičku teď vzhůru nese,
"honem všichni koukněte se."
Panička hned od rána,
už je na mě naštvaná,
že teď zlobím čím dál více,
a proto jsem uličnice.
ČIVAVA V PUBERTĚ
Naše malá Kristýnka,
dneska prala tatínka,
hlavu utrhnout mu chtěla,
jenom kdyby na to sílu měla,
když jí nešla hlavička,
odnesla to nožička.
Maminka se na to chvíli kouká,
"bože jak to naše dítě už si troufá,"
taťka už se na ní také zlobí,
co to děláš vždyť to bolí,
kouše trhá zoubky cení,
hodná být to pro ní není.
Pubertou teď procházím,
všechno kolem sebe rozházím,
panička teď pořád křičí,
"vždyť to štěně všechno zničí,"
musím se teď vyřádit,
abych potom mohla hodná být.
PRACOVITÁ ČIVAVA
Naše malá číva,
někdy smutná bývá,
to když sama zůstane,
bezva nápad dostane,
nabrousí si zoubky,
o vrbové proutky.
Potom najde botičky,
vytáhne z nich tkaničky,
o běda, běda,
botička se nosit nedá,
byla to hra veselá,
pata, špička zmizela.
Aby toho bylo ještě více,
roztrhala rukavice,
potom ještě za krátko,
ve dveřích má kukátko,
po té práci celodenní,
dělá že tu nikde není.
SMUTNÁ ČIVAVA
Špatné je to probuzení,
dnes tu se mnou nikdo není,
sama doma zůstat mám,
bez paničky tady umírám.
Celý den tu dneska není,
asi chystá překvapení,
"moje milá paničko,
splň mi moje přáníčko,
když mě máš tak ráda,
kup mi prosím kamaráda."
"Až se večer sešeří
kdopak mi dá večeři?"
"Smutně koukám, čekám na ní,
mám však pouze jedno přání,
sama doma nechci býti,
více kamarádů chci tu míti."
VÝSTAVA
Výstavy jsou paničky hobby,
na mě se však občas zlobí,
mě to ale nebaví,
proto dělám naschvály.
Panička by byla ráda,
kdybych na stupni vítězů stála,
já bych raděj spinkala,
a ne do kolečka ťapala.
Štěstí usmálo se na mě,
já to vážně zvládla hravě,
šťastná je teď panička,
a hladí mi zádíčka.
Hodně pusinek mi dala,
do ouška pak pošeptala,
abych hezky šlapala,
a pohárek vyhrála.
U svodu jsem také byla,
panička má to co chtěla,
teď už jen ta miminka,
aby byla ze mě maminka.
Poznala jak sláva chutná,
přesto je však ale smutná,
láskou je už posedlá,
naše malá princezna.
VYZNÁNÍ
Dal mi sílu žít,
a životem dál jít,
ten kdo nepoznal lásku čivaví,
těžko o ní něco ví.
Když usměje se maličko,
naše sladké sluníčko,
rázem pak je celý den,
jeho paprsky prosluněn.
Jeho oči říkají,
že nenávist neznají,
čivaví láska kouzlo má,
lituji toho kdo ji nepozná.
Život náš je teď bohatší,
jedna nikdy nestačí,
tam kde žijí čivavy,
vždy se láska dostaví.
Věrná jim teď zůstávám,
jenom čivavy v srdci mám,
navždy spolu zůstanem,
i když už tady nebudem.
SLEČNA GÁBI
Dneska svátek měla,
naše slečna Gabriela,
maminku má velmi známou,
vždy byla první čiva dámou.
Všechny čiva chlapi v okolí,
Gábince lásku slibují,
jenže naše slečna Gábi,
ještě pořád drží se své mámi.
Bez maminky ani krok,
možná až tak příští rok,
to už z ní bude velká dáma,
všemi chlapy obletována.
Pyšná bude Gábinka,
a s ní i její maminka,
pyšnit bude se i tatínek,
život mu dal plno krásných vzpomínek.
Kdo by neznal čiva krále,
plno dětí od něj máme,
Gábinkou ukončili svoje plodná léta,
teď už jiná práce na ně čeká.
Novou roli převezme zkrátka,
bude se teď starat o vnoučátka,
s láskou o ně bude pečovat,
a svůj volný čas jim věnovat.